Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
2008

25.12.2008

Na ranní procházku jsme si vyjeli do podhradí hradu Roštejna. Sára šlapala pěkně na vodítku a Gitano kroužil kolem nás. Zrovna když jsem chtěla "ukotvit" Gitu a pustit Sáru, ozval se cca 50 m od nás v houští řev, následně zaječení Gitana a ticho. Chvíli jsem napjatě naslouchala, ale ticho by se dalo krájet. Čekala jsem, zda zpoza houštin něco nevyběhne, hlavně Gitano, ale kde nic, tu nic. Když ani po zapísknutí Gita nepřišel, opatrně jsem začala nadcházet houštinu, abych zjistila, co se stalo. Za houštím pokračuje les a za ním prudký kopec nahoru se skalkami. Hned na úpatí kopce stál neohroženě statný muflon o požíral nějaké kořínky, Gitano na zemi neležel, takže jsme se vrátili a vyšli pomalu k autu. Po chvilce k nám od auta s očima "navrch hlavy" přiběhl Gitano...

Po zážitku s muflonem, jsme se odpoledne vypravili na pole. Najít vhodné políčko, kde bychom moc nerušili byla fuška. Konečně jsme našli řepkové pole, Sárinka natěšená. Jen jsem vypustila Sáru, vyšlo na horizont asi patnáctihlavé stádo vysoké. Sára se vyjímečně zachovala jako "rozená trailerka" a točila se pěkně na řepce, aniž by srnkám na vedlejším poli věnovala pozornost. Ale musím přiznat, že jsem po pár ladných otočkách vyměkla a Sáru stáhla. Vypravili jsme se na naše oblíbené pole u Pavlova... Ano, ano, je to to pole proslulé větrnými elektrárnami. Vítr je tam vždy, srnčí jsme tam ještě nepotkali, takže pro trénink dobré - Gitano má možnost pořádného rozběhu.

Pole u Urbanova, v levém horním rohu zrcátko srnky...                     Pavlov

 

 

 

 


 

24.12.2008

Na štedrovečerní večeři jsme se vypravili na Vysočinu. Hříbci už od rána netrpělivě sledovali balení dárků, krmení, pamlsků, bundiček a konečně i dek do pelíšků. Když jsme vše nastrkali do našeho autíčka, rozhodli jsme lehce unavit psy alespoň krátkou procházkou u Jevanského rybníka a aporty. Úderem třetí jsme byli na D1.

Hříbci se samozřejmě těšili na kocoury, kteří se před nimi z pochopitelných důvodů schovali. U večeře se chovali vzorně a trpělivě čekali na rozdávání dárků a jejich konzumaci:

 

 

    

 

 

 

 


 

14.12.2008

Začali jsme se připravovat na konec roku, tzn. na ohňostroj. Tedy ne, že bychom snad vyráběli či hromadně nakupovali zábavní pyrotechniku, ale začali jsme se připravovat na všechny ty příšerné zvuky s tím spojené. Jak už jsem zmínila v Gitanově charakteristice, je to pejsek citlivý, plachý až bázlivý. Už si vyzkoušel, že dělbuchy jsou slyšet v průběhu celého roku, ale jsou to spíše náhodné "šlupky". Na jeho konci však řada lidí neodolá a zkouší petardy zakoupené na Silvetstra raději v předstihu. Každý den tedy s Gitankem posloucháme CD s nahrávkami různých nepříjemných zvuků, zatím máme poměrně nízkou hlasitost, ale při prvním poslechu Gita "hvízdající" rachejtle neomylně rozpoznal a z pokoje odešel. Teď už mu nevadí, takže si budeme moci dovolit "volume doprava".

Tradiční venčení ve Voděradských bučinách

   

Gitano se snaží "dovalit" pořádný aport 

   

 


 9.12.2008

Opět jsme jeli do Roztok, tentokrát hlavně na návštěvu a štěňátka. Pejsek už byl v novém domově a holčičky řádily. Z bedny se ozývalo vrčení a pokusy o štěkot. Po jídle se šly, resp. byly přeneseny do venkovní bedny na venčení. Divoké hry pokračovaly a holky se dobývaly z bedny ven:

  

   

 


23.11.2008

 

Definitivně jsme opustili pole na Černém Mostě, kde čile pokračuje další výstavba, a jeli si zaběhat, chcete-li zahledat, do Roztok. Gitano se do toho opřel, vzpomněl si na předky a postupně se rozběhal na úroveň GQ. V běhu ho "nerušila" žádná zvěř a do konce ani letadla, která šla na přistání na letiště Ruzyně.

 

Fotky Gitana v akci bohužel nemám, protože nevlastním potřebné vybavení k zachycení Gitana jinak, než jako malou bílou tečku v dálce.

 

 

 

 

                             

 

 


 27.10.2008

 

Sychravé podzimní dny svádí k "ležinku" i "gaučinku", ale pokud vyloženě neleje, jezdíme na blízké pole, abychom propracovali systém hledání. Pokud dobře fouká, Gitano dokonce sám od sebe přestává běhat v kruzích a daří se mi ho bez velké námahy otočit proti větru. Bohužel, "naše" políčko Gitano prohledá za 10 minut. Když je příznivé počasí - tedy neprší a fouká vítr, jsou na poli roztroušeny skupinky pouštící draky. Gitanovi se už podařilo jednoho draka aportovat...Když je vítr slabší setkáváme se s milovníky modelů letadel na dálkové ovládání. Je až s podivem, že v takovém "provozu" ještě psi vůbec narazí na nějakou pernatou. Zřejmě půjde o naprosto otrlé městské koroptve, které jen tak něco nerozhází.

 

 

 

Já tedy nevím, pole -nepole, koroptve -nekoroptve, ale kdyby bylo po mém, kliďánko bych byla doma v teple... 

 

 

 

 

 


 

 

18.10.2008 - odpoledne

Po výletě jsme jeli za našimi kamarády na Rakovnicko, kde sídlí v krásném domečku z opuky, obklopeni koňmi (irskými tinkry, huculem a poníkem), psy (berňáčkem a dalmatinkou) a zatím jednou kočkou. Sára byla z koníků nadšená a Charlotce se pejsci také líbili:

 ...tak tady máme ty drzé pointry...... hurá na ně!!!

 

 

 

Charlotce se nejvíce líbil Astor, kterého bylo snadné doběhnou, ale kterého bylo nutné před jejím upřímným zájmem bránit.

 

                                                                           Astor se schovává u Matěje

 

Sára velmi brzy zjistila, že se dá prolézt ohradník a vypařit se. Gitano ji samozřejmě následoval a podařilo se jim strhnout i medvídka Barnabáše (Bernský salašnický pes), jehož nepřítomnosti jsme si všimli s notným zpožděním. Barny se na rozdíl od pointrů vrátil důstojně dveřmi.

Co to ten Robásek dělá?

 

Hele, tady je nějaká kočička...

 

Závěrem nutno podotknout, že všechna zvířátka přežila bez úhony a užili jsme si krásné odpoledne.


18.10.2008 - dopoledne

Vyrazili jsme na procházku s Hafany z Berounska (www.hafanizberounska.estranky.cz). Ráno jsme vycházeli za mlhy z Tetína. Všichni byli zřejmě hodně natěšení (a nebo jim byla zima?) a během pár minut jsme se ocitli na úplném konci skupiny, daleko za všemi. Měla jsem obavu, aby to Astor zvládl, ale výletu se účastnily dvě nastávající maminy, jedna mamča s kočárkem a červencové štěňátko českého horského psa Busty, tempo postupně povolilo a bylo nutné dělat častější pauzy.

Vyrážíme z Tetína

   

©www.balulabrador.estranky.cz

Gitano se takové akce účastnil poprvé a začátek byl poněkud náročný, lítal dokola a nedal se přivolat. Postupně se trochu uklidnil a pochopil, že si má držet nejen celou skupinu, ale i paničku. Největší radost mu udělalo malé jezírko u pramene na Kodě. S několika dalšími milovníky vody si šel zaplavat.

  

  ©www.balulabrador.estranky.cz

Další užasnou věcí byla pole, přes která jsme šli. Pointři si běh po nich náležitě užili. S kočárkem to vypadalo chvíli dramaticky, ale po té, co se zapřáhly holky pitbulky, jsme polní zkratku zvládli všichni.

  

 

Dvě malé bílé tečky v popředí jsou prchající pointři

Cestou nás čekala 2 překvapení: bábovička a mlsky pro pejsky a diplom za ušlápnuté kilometry.

  

©www.balulabrador.estranky.cz

  

©www.balulabrador.estranky.cz

Fotografie jsme si vypůjčili od labradora Balůa a jeho páníčků a Žufrikova teamu. Další foto naleznete na následujících odkazech:

Žufrik team » zde

Od Balůovců » zde

RR Aisha a panička » zde

Od Madly, Nikči a jejich páníčků »zde

Z fotoalba Arwenky   » zde a pak také » zde


 

 

 


 12.10.2008

Dnes měl Gitanek své 3. narozeniny. Oba dny jsme trávili v Jevanech a trénovali poslušnost a v lese aporty. Dnes si Gitano užil pořádnou hledačku na poli, která byla korunována úspěchem - našel hejnko koroptví. I po jejich vzlétnutí stál jak přibitý a notně opožděně se vypravil je hledat. Sára, která běhala v jiné části pole,narazila na početné hejno holubů -cca 50 kusů - a řekla si, že kdyby vlétla do takového hejna, tak už by to fakt bylo trapné... a vystavila.

Poslední dva měsíce se Sára zřejmě trochu začíná strachovat o mou přízeň a vehementně napodobuje Gitanovo chování. Samozřejmě ty "lepší" kousky - krádeže bot a likvidaci ponožek a prádla. No, fakt "roztomilá". Na to samozřejmě odpovídám ještě větší důsledností a nějakými drobnými fajnovůstkami, jako např. do obchodu, kam smí pejsci jde Sára sama a náležitě si to užívá. Dnes byla za vzorňačku u benzinové pumpy a dostala od tamní tety sušenku, kterou si samozřejmě vzala s grácií sobě vlastní: No, když teda jinak nedáte..., a pochopitelně až po té, co jí to panička dovolila, aby bylo zřejmé, že je rozhodně slušně vychovaná. Okolí bylo unešeno, všichni se po ní otáčeli a rozplývali se...Sára byla spokojená, takle nějak by si představovala odpovídající péči - výlety, zábava, obdiv.

 

                Gaučing v podání neviňátek Gitana a Sáriny, Astor se takových akcí  zásadně nezúčastňuje

       

                         

 

 


3.9.2008 

 

Na přelomu srpna a září jsme se na týden odstěhovali k "tetě Nadě"  z CHS Victoria Bohemis, abychom v době její dovolené, ke které ji rodina po několika letech přemluvila, hlídali dům a dělali společnost osmi pejskům. S hříbky a Trini, kterou jsme si s sebou vzali, to byla docela smečka. Naštěstí mě občas někdo přijel navštívit a při venčení pomohl. Venčení probíhalo ve skupinkách po třech pejscích. Ať jsem dělala, co jsem dělala, "rychlé" ranní venčení mi zabíralo 2 hodiny. Po krmení, odklizení misek, úklidu exponovaných částí domu,kotců a rychlém čaji jsem se propracovala k dalšímu venčení. Vzhledem k blízkosti trati - cca 100 m - probíhalo rychlé venčení na vodítkách. O to větší to byl šok, když jsem se při venčení jedné ze skupinek otočila a podél přijíždějícího vlaku se řítila Sárina. Sáře zabralo jeden den, než přišla na to, kudy se dá z domu vylézt do ulice.

                 Giobak, Duna, Hariana, Sára ♦        ♦Astor, Gitano, Sára, Enrieta, Hariana, Duna ♦                

 

Podobný "úspěch" jsem zaznamenala, když jsem Gitana zavřela do výběhu s holkama - irčankou Harianou a bretoňskou ohařkou Dunou. Než jsem došla po schodech na terasu, už tam čekal, po plotě a boudě totiž vylezl z výběhu a hurá na terasu. Ukázalo se, že nejjistější je Hříbky nechávat v bytě, kde se složili na gauči, nebo sledovali cvrkot z okna v kuchyni.

    ♦Giobak ♦                                ♦Sára, Shimo, Gita ♦                    ♦Hariana & Duna  ♦            ♦Důchodci na terase: Enrieta & Astor ♦

         

               ♦Hariana & Duna ♦                                      ♦Trini ♦                                     ♦Chief odpočívá ♦

      

 

Nebyla by to ani Sára, kdyby se jí nepodařilo postarat se o další adrenalinovou akci. Při ranním nedělním venčení se vracela ze svahu před domem. Už z dálky se mi zdála nějaká "ušpiněná". Když se přiblížila, ukázalo se, že z ní cáká krev a kromě hlavy je od krve celá. Sedmicentimetrovou ránu na noze jí nakonec sešili ve veterinární nemocnici v Libuši. Kombinace 12 pejsků, z toho jedné Sáriny, kterou bylo potřeba držet v klidu byla vražedná a už jsem se začínala těšit, až se všichni vrátí domů. Někteří pejsci byli jen na ubytování, takže postupně dům opouštěli a nakonec zůstala odpočinková partička Hříbci, holky irčanky a bretoňáci.

 

 

Gitano u tety v Roztokách na terase

 


21.8.2008 

Abychom se zase po dlouhé době dostaly se Sárou do zvěře, zúčastnily jsme se MJL v Dubanech u Pardubic. Los nás zařadil do skupiny, která vyrazila na pole, kde byli vypuštěni mladí bažantíci - takže zvěře by bylo dost. Začátek vypadal slibně: Sára vyrazila a během několika metrů vystavila bažanta. Postoupila, bažant vzlétl, padl výstřel a bažant dopadl cca 3 m před Sáru. Bohužel noc předtím pršelo a bažanti trošku namokli. Sárinka pochopila, že je to střelená slepička, a tudíž je třeba ji lapit a aportovat. Několik vteřin jsme sváděly boj s pošlusností. Nakonec jsme soutěž vzdaly.


4.7.2008

 

V době letních prázdnin obrážíme naše kamarády. Nevím, jestli se za chvíli nestaneme postrachem. Na jedné z prvních letních návštěv u přátel ve Vrbčanech Sářina "falešná březost" dosáhla stadia porodu, takže Sára lítala po dvoře a hledala vhodné doupě. Místo toho objevila pod hromadou dříví ježka, kterého vystavila i ohlásila. Tím přivolala Gitana, který se jal ježka aportovat. K velkému nadšení malé Anežky byl prohlédnut, zvážen a opět uschován do bezpečí. Astor mezitím využil našeho zájmu o ježka a začal krást koláče...

Další návštěva dopadla trochu hůře. Pobývali jsme u kamaráda Standy a čekali, až nám přivezou masíčko. Hříbci se mezitím kamarádili s fousky. Když přijelo správné auto, bylo nutné hříbkům i fouskům na chvíli, zabránit ve vstupu na silnici a zanechat je na zahradě. Bohužel někdo z hříbků (asi Sárina) se rozhodl, že to teda jen tak nenechá... Během 20 vteřin se  Sáře podařilo jednou dobře mířenou ranou, zničit kousek vrat 

O víkendu jsme poprvé navštívili naše kamarády z lesoparku, kteří bydlí ve svém novém domečku nedaleko Loun. Až na malé faux pass, kdy se Gitano rozhodl, že si některé části domu dobře poznačí, jsme to myslím zvládli dobře.

Za to v neděli, jsme se opět vyznamenali, zejména Gitano. Navštívili jsme "tetu" Ivu, abychom jí předali šátek na miminko. Gitano hned šel prohlédnout, jak se daří obyvatelům dvora a zahrady. Iva naštěstí neměla králíky ve výběhu, ale schovala je do králíkárny. To nás trochu uklidnilo a zřejmě otupilo pozornost. Během pár minut slyším Ivu: "Gitano si nese kuře!" A skutečně, podařilo se mu ukořistit zvědavého kohoutka, který "migroval" mimo výběh, kde narazil na italského "vrahouna" Gitana. Gita dostal kohoutka s sebou, aby mohl aport dále cvičit... Po zbytek návštěvy se už nic nepatřičného nepřihodilo a došlo i na pilování aportů - s atrapami.

Takže to máme:...ježek, koláče, vrata, počuraná kuchyně, kohoutek,... no, ještě nás pozvaly dvě kamarádky se svými rodinami. Nevím, nevím, jestli by si tuto aktualitu neměly přečíst předem.., aby věděly do čeho jsou.

www.camipozorice.wbs.cz)a její panička hledají domov pro zachráněného pejska Tima. Pokud znáte zodpovědného člověka, kterému chybí aktivní, roční pejsek, neváhejte ho o možnosti adopce informovat.


 

Tak, a máme tu léto. Ne, že bychom se poflakovali až tak vehementně, ale poslední měsíc se toho událo tolik, že jsme už nestíhali o té "smršti" informovat. Pravidelní příznivci našich stránek si nepochybně všimli drobných kosmetických úprav, které byly nezbytné, aby zbylo místečko pro našeho nového "hříbka". Jak jsme k němu přišli, by bylo asi na dlouhé povídání, ale vezmu-li to stručně: snažili jsme jednomu pejskovi najít nový domov a aktivnější život. Už, už to vypadalo, že máme vyhráno: potencionální páníček měl zkušenosti, statek, v blízkosti rybník - no, prostě idylka. Pejska si nakonec nevyzvedl a ani jsme mu nestáli za vysvětlení.

No, a začal fofr, trochu stresu, ale i legrace...Teď to udělám trochu napínavé a s detaily budu pokračovat příště.


17.5.2008

Po zkouškách vloh opatrně začínáme s aportem a malinko se "poflakujeme". Po ranní prochajdě v Jevanech jsme se vydali do CHS Aragaj (www.aragaj.wbs.cz)udělat pár aktuálních fotek štěňat. Pěkně povyrostla a "zakčněla". Psí kluky jednoznačně zaujal Astor a hned se jali následovat (nebo pronásledovat?) každý jeho krok.



    s Aslanem                 Alexem, Aslanem, Abbou              s Aslanem                                                                         s Aldanem
  


Na Sáru se mimínka vrhla v domění, že by u ní mohla najít nějaké mlíčko. "Simulované kojení" nesla Sára statečně, ale na nějaké důvěrnosti se štěňaty to rozhodně nevypadalo. Sára celou dobu čekala, kdy už se půjde na to pole ...

                        Aldan číhá na Sáru
   

13.5.2008

V chovatelské stanici Lovec z Gordonu (www.loveczgordonu.wbs.cz) naší kamarádky Markéty  se narodilo 7 štěňat - 3 fenečky a 4 pejsci. Rodiče jsou Markétina fenka Megi (Pegi z Podmaršovic) a Hagen (Flash vom Pinnower Moor - www.gordon-setter-welpen-vdh.de/Zuchtr%FCde%20Flash.htm).
10.5.2008

 

Sára už měla dost toho věčného pochybování o svých schopnostech a včera nám tedy ukázala jaké má vlastně vlohy: Typicky pointrovsky prohledávala terén, vystavila pernatou i zajíce. Za vzlétnuvšími koroptvičkami trochu poposkočila, takže byla umravněna píšťalkou. Nakonec získala 225 bodů a skončila v I.ceně. Tedy skončila ... teď to vlastně teprve začíná. Soudcovskou tabulku najdete v sekci Sára.

 
                  Nástup - tedy moment těsně před ním

                   

Nejlépe na zkouškách vloh pracovala bretaňská ohařka Augia z Mackovy hory.

                             
                            "Naše" střelkyně paní Ivana a Leo z Krzáku                           Augie s Naďou, která nás přihlásila 

                     
                                       
Augie v akci
         

Za fotografie děkujeme Veronice Horváthové, která patřila k týmu Lea z Krzáku alias Valdy.                                                                            

2.- 4.5.2008

Stejně jako minulý rok jsme vyrazily se Sárinou do Peruce na kynologický kurz pořádaný Českým pointer setter klubem. Se Sárou jsme pracovaly ve skupině, která trénovala field trial - tedy pracovaly jsme na systému hledání a klidech před zvěří. Zvěře byl dostatek, zajíců až nadbytek. Těšila jsem se na křepelku - možná i víc než Sára - a doufala, že snad konečně Sára pochopí, co po ní vlastně celou dobu chci - a možná někdy neumím jasně sdělit...po vystavení má zůstat v naprostém klidu.

V dalších skupinách pracovali aportech, vlečkách apod. a věřím, že na své si přišli i začínající lovečtí kynologové s nejmladšími pejsky. Počasí bylo hodně proměnlivé, takže jsme samozřejmě párkrát zmokli, ale to k tomu patří.

Večery jako tradičně patřily besedám s poradci chovu, prezentaci - tentokrát společnosti s loveckými potřebami Bracco a propracované přednášce o field trialu s videoukázkami typické práce jednotlivých plemen ohařů.


1.5.2008

První májový den jsme oslavili návštěvou tety Ivy a pointřice Cami a spolu s nimi se jeli podívat na psí miminka - anglické setříky z chovatelské stanice Aragaj www.aragaj.wbs.cz.


 

Na první návštěvně Sáru nejvíce zaujal výběh s morčaty. Nejdříve je vystavila, ale vzápětí ji zvířátka tak rozdivočela, že lítala kolem výběhu a štěkala. Astor nehnutě přihlížel a vyčkával, zda Sára nějaké morčátko nedostane ven, že by se o něj "postaral".



U setrů se strhla honička, na výcviku tu mají fenku Coru a tak spolu se Sárou a Cami vyrazily na benjamínka CHS fenku Callu.

 
       
        Panička jde zachraňovat               "Tak, koho si podáme teď?"     Sára s Aslanem (nebo Aldanem)

 

         
              Astor a Dera                            
Dera a Sára

   

Cami a Sára
   


24.4.2008


V sobotu 19.4.2008 se Sárina zúčatnila svého prvního field trialu a to ve Straškově (Litoměřice). Byla to spíše taková komorní záležitost, které se účastnilo 14 pejsků. Pro Sáru to rozhodně byla zajímavá zkušenost - běžela v páru s neznámým pejskem, zněla jiná píšťalka a ještě tam byli 3 rozhodčí. Ze začátku se moc nerozběhla, vůbec nevyužívala pravou část pole a klasicky: na pravé straně točila po větru. Přesto našla koroptve - asi tak potřetí v životě se s nimi setkala v poli - "ukázkově je vyrazila " a pak si ještě chtěla prohnat zajíce...

V neděli 20.4. v Lounech Sára zopakovala svůj "výkon", ale zaznamenali jsme nepatrný úspěch: Sára v 8. minutě vystavila koroptve, následně sice opět vyrazila..., ale běhala daleko - bohužel ty otáčky na pravou stranu - zase po větru.

No, tak místo bodů jsme spíše sbírali zkušenosti. Jsou sice pejsci, kteří vyběhnou na svůj první trial a hned zabodují..., ale to není náš případ. Rozhodně se však nějakých těch lepších výsledků předem nezříkáme.

Àpropos,aby Sára ukázala, že ví, co je to to "vystavení" a klid před pernatou, včera  brilantně vystavovala divokého holuba a jako tradičně - papouška Barušku. Je to holt holka šikovná.


13.4.2008

Po včerejším dnu se Asťa tvářil, že dál než před dům nepůjde. Tak jsme ho naložili do auta, zajeli si na kafíčko a sušenky, cestou nabrali Endyho s Trininkou a vyrazili do na prochajdu do lesa.

Šli jsme památkově chráněným územím, kolem obory s divočáky,kolem zurčícího potůčku, no,..."těžká romantika".

  
   

Hříbci si to také užívali lítali potokem, váleli Trininku, aportovali torzo srnky, Trini prolézala oky v plotě do obory...
 

 

Pokus o společné foto byl nemožný, takže jsme to museli naaranžovat a odstranit "rušivý element" Hádejte koho...

     


12.4.2008


Dnes, po téměř 14 dnech "ukrývání princezny" Sáry, jsme konečně mohli nasadit volnější režim. Pasovali jsme se do role početného doprovodu sedmiměsíčního českého fouska Cida na jeho první kynologickou akci: jarní svod štěňat loveckých psů pořádaného OMS Prahy 6, kde byli v přesile mimínci maďarských a výmarských ohařů.

                Kruh
•                               Měření •                         Kontrola zubů
           
        Hledají se P1...a? ...jsou tam! •           • O prohlížení intimních partií si Cid myslí
                                          své...a? ... jsou tam!•

           

Po svodu jsme využili místa konání - louka u Divoké Šárky a udělali malé kolečko. Sárina měla slíbeno i pole. Po malém odpočinku - projížďka po Praze (zapomněla jsem totiž píšťalku a Sára velmi dobře poznala, že píšťalka, na kterou se provizorně pískalo, není ta její a s povely trošku otálela.) - se Sáří dočkala. Byla vypuštěna do polí u Okoře, kde sice nebyly "slepičky", ale zajíci. Máme sice co pilovat, ale alespoň jedno malé plus - za zajíci se sice vybíhalo, ale po doslova pár metrech jí docvaklo, co ten hvizd znamená a zajíce nechala být.

 

Společné foto Cid, Sára, Astor
 


8.4.2008

Zdravíme všechny návštěvníky stránek. Chtěla bych touto cestou poděkovat našim kamarádům Veronice a Péťovi, majitelům internetového psího obchodu Dogs United (www.dogsunited.cz) za obětavost, čas a osobní i automobilové nasazení. Abyste rozuměli, díky tomu, že se nám Sárinka zase rozhárala, se venčíme na odlehlých místech, kamarádíme se výhradně s psími holčičkami, či hodně mladými pejsky, kteří "z toho" ještě nemají rozum. No, a předevčírem jsme byli dokonce na tak odlehlém místě, že jsme uvízli s autínkem v blátě. Pomalu se začínalo stmívat. Zatímco hříbci lítali kolem, snažila jsem se najít řešení a dovolat se pomoci. Osobně přijeli právě Veronika s Péťou a dračicí Judy (NOK). Hafíci měli radost z takové nečekané atrakce, jakou je večerní lítačka v křovinách, loužích a blátě. U Sáriny jsem určitě stoupla na žebříčku hodnot, když jsem zařídila, aby se místo nudného čekání na vyproštění auta mohla pobavit s kamarádkou. Po více než dvou hodinách různých variant jsme byli nuceni přivolat odborníky. Bohužel pro klasické odtahové auto to bylo příliš riskantní a musela nastoupit obyčejná lidská síla. No, nebudu vás napínat, ve 3 hodiny ráno jsme byli doma. Jako jediný následek jsme si naštěstí odnesli blátem obalené auto a Sára kašel.

 


31.3.2008

K odpolední procházce jsme se sešli s Endym a Trininkou a jejich páníčky. Sára s Trini si zase mohly po dlouhé době pořádně zařádit. Astor se při jízdě musel trochu uskrovnit, protože zadní sedadla v autě nepatřila jenom hříbkům. Hned za Prahou zahájil psychický a posléze i fyzický nátlak na své spolucestující, kterým nezbylo než statečně odolávat až do Jevan.


        Běh 3 x jinak - Triny, Asťa, Sára v akci
   




24.3.2008





Se stejnou intenzitou, s jakou se vrháme do práce, jsme ochotni i odpočívat



   



23.3.2008

Přeci jenom to dnes na jarní počasí nevypadalo. Hříbci se sice těšili ven, ale jakmile zjistili, že se chumelí, trochu znejistěli. Pookřáli až u pumpy, kde byli pozváni dovnitř a dostali od "strejdy" Boba tradiční sušenku.

Bylo téměř bezvětří, ale i tak se dalo zachytit srnčí a trošku posílit Sářiny "klidy" (i když zatím jsou to spíš takové neklidy). Sára v dolíčku u Černých Voděrad našla a vystavila srnku. Bohužel, jakmile srnka vyrazila, Sárina se nechala zlákat a pár metrů za ní popoběhla. Jaké to ale bylo překvapení, když se srnka najednou otočila proti Sáře a vyšla směrem k ní. Sárina okamžitě nasadila hru "roztomilé štěndo", což na srnku moc nezabíralo, a k žádné hře se rozhodně vyprovokovat nenechala. Když odešla, musela se Sára,
kterou se mi podařilo "zadaunovat", ještě přesvědčit, že srnka opravdu zmizela, povely - nepovely. Naštěstí byla do 2 minut zpátky
- za stálého klení paničky a výhrůžek. Přihlížející obyvatelé "Předvoděradí" ani nehlesli, poněvadž se zřejmě obávali, že své sliby stran přeukrutného konce pointřičky Sáry hodlám dodržet.

 
  

Po několika minutách prostných cvičení dostala Sára jěště jednu šanci. Jakmile bylo zřejmé, že s Asťou zachytili pach zvěře, vstoupili jsme do hlubin lesa a po několika minutách skutečně na zvěř přišli a mohli si zase zopáknout, co správně dělá Sáří holčička, když vidí srnku...vůbec nic.

                         
                              •
Dva pokusy vyfotit Sáru v pohybu•


Odpoledne jsme se nechali zlákat ke cvičení v Dubečku s gordony Z Wenytry (www.zwenytry.wbs.cz). Podmínky byly zase náročné: lehounký, sotva znatelný větřík a místy déšť se sněhem, před pořádnou chumelenicí jsme tentokrát unikli.

 
                            •Trénink za každého počasí, v pozadí Terra

Po dlouhé ranní procházce si Hříbek místo hledání dal pouze "procházku v řepce" a Sára si poprvé vyzkoušela, jak se dá poslouchat s elektronickým obojkem.

 


22.3.2008

Ráno jsme měli trošku težší vstávání, protože Asťovi nebylo dobře a celou noc jsme proběhali. Čerstvý vzduch na Konopišti Hříbka trochu vzpružil. Nebyl úplně v nejlepší formě, nechal se Sárou zlákat k soutěži "Kdo rychleji vyrazí bažanta", ale na začátku to vypadalo slibně.


   



15.3.2008

Abych Astorovi vynahradila ta příkoří, kdy on najde zvěř, já ho odtáhnu, Sárinka zvěř vystaví a je za borce, vyvezla jsem Hříbky na Konopiště s tím, že Asťa půjde na volno a tu práci si užije. Sáří začala ihned spontánně vystavovat kachny na rybníčku, takže jsem si ihned dělala naděje, že začíná dostávat rozum. Jen jsme vlezli do bažantnice, Hříbci to "zasekli" a nasávali. Okamžitě jsem očima prohledávala terén, a očekávala, že zahlédnu nějakého toho bažantíka. Až jsem se konečně podívala o 20 m dál a uviděla stádo srnek.

Celé se to pak trochu neslo ve znamení srnek, protože některé se od stáda oddělily a odkráčely různými směry, ale dočkali jsme se i těch bažantů. Astor přeci jen s tím větrem umí lépe, tak je měl už z 15 metrů. Sárinka si alespoň zase mohla procvičovat "klidy".


•Postupování à la Astor, bažanti se rozlézají do svahu, ale Asťa z nich nespouští oči a pomalu jde za nimi, v momentě, kdy na pár vteřin (a to doslovně) zastaví, mám šanci ho vyfotit



                                                                                          • Tak ukaž Astore to postupování



Je třeba ji pochválit, přeci jen je o malililičko klidnější. Hyperaktivita je však stále nejtypičtější vlastnost naší Sáří holčičky.


Ne všichni bažanti jsou ve svahu, aneb překvapení mezi stromy...

 

  • Tsss, já to dám taky z 15 m, když chci, to je toho. Pořád to říkám, je to o motivaci - neuměj mě motivovat


 


  


 

Závěr sobotního dopoledne patřil návštěvě oblíbeného obchodu Canino na Olšanském náměstí a doplnění zásob sušených pochoutek vyžadující pečlivý osobní, totiž psí výběr. Fotografie z nákupu nemáme. Ač jsou Hříbci v podstatě slušně vychovaní, v jejich oblíbeném obchůdku je třeba věnovat jim zvýšenou pozornost, a to hlavně v souvislosti s možným přečerpáním rozpočtu.


 
 

  « Hm, to je škoda, ještě je zavřeno... Jak si může Astor tak klidně spát?!  Místo aby hlídal, až půjde ta teta s klíčema... Jako já, z toho vchodu teda nespustím oči...

 






14.3.2008

Říkala jsem si, že než vrátíme fotoaparát, musím udělat také nějakou paparazziovskou fotku ze soukromí Hříbků. Takto to vypadá v pátek kolem 23. hodiny: po krátkém, intenzivním blbnutí (krátké, protože někdo z páníčků obvykle zasáhne), přeci jen dojde na uklidnění a dokonce i spánek...





8.3.2008

Vítání jara. Dopoledne jsme u benzínové pumpy na Zahradním Městě vyzvedli Míšu s Endym a frčeli na západ. Při příjezdu do Sv. Jana jsme si nemohli nevšimnout skupiny cca 15 lidí s přibližně stejným počtem psů různých plemen, která už měla v nohou cestu z Vráže u Berouna. Některé jsme rozpoznali díky internetovým stránkám. Početní převahu měli němečtí ovčáci, ridgebackové, retrívři, po dvou se sešli pitbulové, kokříci, pointři, v podstatě i knírači (počítám - li podíl kníračí krve v Endym) a po jednom měli své zástupce boarder colie, Jack Russel teriér v podobě Trini a Asťa zastoupil české fousky.

                   
Skupinka tedy velmi různorodá a rozhodně budící respekt. Pejsci, kteří se znali z minulých výletů, si spolu hráli, Endymu se podařilo na sebe několikrát svolat pěknou honičku a Sárina zájemcům vysvětlovala, jak má vypadat správná naháňka. Jejího výkladu se pravidelně účastnili kokřík Benji, kníračka Sára, Arwen a Gary, kterému tak ani nešlo o naháňku jako spíš o Sárinu. Za celou dobu se objevila jedna srnka, za kterou vyrazil jeden z ridgebacků a Arwen. Když to Sárina zjistila, rozběhla se také, ale vzhledem k tomu, že to hned Cita s Arwen na povel paniček otočily, dotáhla si Sárina svoje kolečko a smířila se s tím, že praktickou ukázku naháňky nechá na jindy.


Endy po boku Astora následuje Triny,       Žufrik si hraje s Balůem     Tara s paničkou Mel, Gary sleduje, jestli se
Citu a Bojara                                               ho ta hra také nebude týkat


Ostřílení dogtrekkaři nás vedli směrem na lom Amerika s pokračováním na Karlštejn. Přesto, že se snažili vybrat co nejjednodušší cestu, párkát nezbylo nic jiného, než vyšlápnout pěkně strmý kopec. Asťa to překvapivě velmi dobře zvládal. Před lomem Amerika, který ne a ne najít, jsme se s Balůem, kníračkou Sárou a jejich paničkami odpojili a mířili do Sv. Jana k autům. Jakmile jsme sešli z kopců, byla to už "šestikilometrová pohoda" po rovince. Asťa už měl lehce nepřítomný výraz, Sárinky s Trini a Endym lítali pořád do kopce a z kopce.


      •Astor čeká na pamlsek•       Sára by nejraději na nic nečekala           Endy čeká na Sáru•      
                         

          Setkání Hříbků a Majkyho•                             •Takto to setkání vidí panička Majkyho Jitka•
 

                                                    © Jitka

•Nejmenší členové výpravy to jdou "Pyrenejci" vysvětlit•  
                                                   
   
©Jitka

Asťa s Majkym po té, co odešla Sára


 

                
                                           
na následujících odkazech

Od Mel - paničky Garyho a Tary       mely.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Karlstejn
The Best Of podle Monči & Arwen       arwen.rajce.idnes.cz/Vitani_jara_8.3.2008
Výlet optikou Ančí, paničky Žufrika   zufrik.rajce.idnes.cz/2008_03_Vraz-Karlstejn
Očima Majkyho a Jitky                 majky-pointr.rajce.idnes.cz/Karlstejn_08.03.08/#album

Od Katky -paničky ridgebacky City    arwen.rajce.idnes.cz/Karlstejn_8.3.2008_foto_od_Katky          


Až na pár paniček - fotografek - jsou tu všichni účastníci výletu
 

                   © Mel 




A jak "Vítání jara" viděli naši kamarádi...

Monča & Arwen   www.pitbullarwen.estranky.cz/clanky/akce-s-arwen/vylet-__vitani-jara__-8_3_2008
Jitka & Majky & Bojar   www.majky-pointr.estranky.cz/clanky/vylety/karlstejn-08_03_08

 


7.3.2008

 


V pátek dorazila Trinity, aby se zúčatnila akce "Vítaní jara" pořádané pitbulkou Arwenkou a její paničkou Mončou. Sára se jala jí okamžitě vysvětlovat hierarchii psí smečky, takže to byla chvíli divočina, ale pak došlo i na hry.
 
    


2.3.2008

Dlouho jsme přemýšleli, kam dneska vyrazíme, aby na nás nepadla nějaká větev. Gordonci se na Mělnicku věnovali cvičení, tak jsme si řekli, že nesmíme zůstat pozadu a jelo se na Černý Most. Vítr foukal pěkný, tak jsem zkusila vypustit Sáru na našem oblíbeném poli. Místy měl ale porost takovou výšku, že Sáru nebylo vůbec vidět (alespoň jsem si mohla představovat, jak krásně vystavuje). Takže jsme přešli do měkoučkého pole s řepkou. Nohy těžkly nabalujícím se blátem a Sárina se předvedla ve "vrcholné" formě:

                  Velmi daleké hledání, vyjádřena touha najít zvěř, 2x točí po větru.
                Ve 3. minutě vyráží koroptve, v 5. minutě vyráží koroptve.
Štve za-
                  jíce a je několik minut z vlivu vůdce.

...prostě taková nedělní idylka. Uklidňuje mě okřídlené:"Těžce na cvičišti,lehce...

      
   

P.S. Sárinka se vracela šťastná.



1.3.2008



Před příchodem Emmy jsme ještě vyrazili na rychlé venčeníčko do Voděradek. V našem bezprostředním okolí je to totiž samá schourka, nebo hodně staré stromy. Všude bylo ticho, lesem pronikal zpěv jediného  ptáčka. Proběhli jsme "naše kolečko" a šli se schovat k Šárce, Petrovi a Anežce (bažanty měli schované a kocoura Bobeše taky). Jen co se na stole objevil čaj, začaly padat kroupy.
                                        Astora zpěv zaujal... »
 
Už se těšíme na příští sobotu. Pejsek Majky (www.majky-pointr.estranky.cz) nás pozval na výlet do okolí Karlštejna, který pořádá pitbullka Arwen s paničkou Monikou (www.pitbullarwen.estranky.cz). Slibujeme, že už si půjčíme foťák, abychom to mohli zdokumentovat kvalitněji.


  "Jakejpak down, tam se určitě děje něco
    zajímavého.
To bych se na to podívala."
 

             
                                             

                                  "Hm,to bych neřekl. Nic nevidím."
                                                 
                
   

23.2. - 24.2.2008

O víkendu jsme se snažili pracovat. V sobotu jsme si dali oblíbený "trojboj" - Konopiště, Voděradské bučiny a Hostivařský lesopark. Cíl byl trochu primitivní: přivést Sářino hormony rozbouřené tělíčko k rozumu. Sára naštěstí svou pseudograviditu nijak zvlášť psychicky neprožívá a má chuť do práce. Zhruba 10 km před Konopištěm už s vytřeštěnýma očima sleduje cestu, jestli náhodou nezahlédne nějakého bažantího kohoutka či slepičku, a třese se po celém těle. Tento víkend jsme měli štěstí na vítr. Sára několikrát pernatou krásně vystavila a dokonce se ani nehnula po té, co vzlétla. Mezitím to bylo různé: od naprostého klidu, přes ošívání se, dvěma "korzujícím" slepičkám dokonce zazpívala. No, ale dál na tom klidu pracujeme.

Uznávám, že na tomto místě by nebyla marná nějaká fotečka naprosto nehybné, vystavující Sáry a přiznávajícího Astora, ale na to nám chybí ruce (a pravda, i foťák). Takže alespoň "mobilní" zdokumentování toho, jak hříbci po takové akci vypadají. Astor se na gauči normálně nevyvaluje, ale rád se nechá pozvat. Zatímco Sárinka "gaučink" skvěle ovládá a gauč umí beze zbytku využít.

        

 


16.2. - 17.2.2008

Hned v sobotu ráno jsme vyrazili na procházku do našich oblíbených Voděradských bučin. Ohaři byli nadšení, že jsou zase v pořádném lese. Tentokrát jsme nenarazili na žádného osamělého bažanta ani srnky, ale na divočáka. Zrovinka se domlouváme s Monikou na odpoledne v Dubečku, když jsem si všimla Asti, kterak míří celým tělem do cca 50 m vzdálených houštin. Sára se sice nepřidala, ale jakmile nás cesta zavedla nad houštinu a proti větru, po vzoru Astora zůstala nechybně stát a větřit. Jak tak koukám, vidím, jak z houštiny vybíhá "divočáček". Jako správné plaché zvíře naštěstí směrem od nás. Sárina sice neodolala a kousek popoběhla za ním, ale při vzpomínce na loňskou srážku (Sára běžela do lesíku, mladý divočák z lesíku a zhruba uprostřed cesty se v běhu srazili)se dál než na 15 m neodvážila.

 


To, že je Asťa ve formě, potvrdil odpoledne v Dubečku, kdy mladým, začínajícím psům jen tak mimochodem ukazoval, jakže má to vystavení vlastně vypadat. Při vlastním hledání už bylo vidět, že mu táhne na 12. rok. Občas se do toho dědek zabral tak, že neviděl, neslyšel a "zpřítomnil se" až s vystavením zvěře.

Sárina dvakrát narazila na zajíce. Poprvé kolem zajíčka zakroužila, ale po té, co vyběhl a byla zadownována, dokázala odolat pokušení ho pronásledovat. U druhého dokonce běželi se zajícem vedle sebe, než Sáře systém hledání velel otočku doprava (zajíc odbočoval doleva), až jsme s Monikou pochybovaly, jestli si ho vůbec všimla. Vzhledem k tomu, že chudák klopýtl o její šňůru, se chci ještě chvíli těšit z toho, že ho vzorňácky ignorovala.

 

"No, tak se teda koukejte, tady mám ten aport.

Takhle to vypadá z profilu...                 ...a tady máte en face."

   

 

Dnes ráno jsme se vydali omrknout stav pernaté po honební sezóně na Konopišti. Bažanti se povalovali v ložátkách na stráni (taky neděle poránu)a byli úplně ideálními "trenéry" Sářina klidu. V chudince pointří se to tedy pěkně rvalo. Tak ráda by "zařídila", aby bažanti lítali. A tak hezky by to uměla... Nakonec jí nezbylo nic jiného, než pomalu postupovat a v pravý moment se ani nepohnout. A bylo to hooodně těžké - kromě bažantů jsme potkali zajíce, srnky... No, po práci jsme skončili v Hostivařském lesoparku, aby Sára mohla to napětí vybít. A měli jsme štěstí - samí Sářini vrstevníci.

 
15.2.2008
 
Dneska se už konečně svezeme naším autínkem, které bylo na "liftingu". Žádné vyjížďky jsme nepodnikali, pokud nás gordonci s paničkou někam nesvezli - za což jim tímto veřejně děkujeme. Jakožto i Vincentově, Sářině i Astorově kamarádce Gině s paničkou, které nás operativně přemisťovaly.

Po dlouhé době jsme tedy cvičili v našem blízkém okolí, kde je sice místy hodně bujný porost, ale většinou s dostatkem bažantíků. Sárina klasicky předváděla, že nos by měla za 4 (tedy nejvyšší známku při zkouškách z discipliny "nos"), ale toho klidu před pernatou ne a ne docílit. Po třech dnech se stal zázrak: Sára v naprosto neuvěřitelné poloze vystavila bažanta a dokonce se ani nehnula po té, co se vznesl.
Už, už jsem se málem radovala, jakou že to máme doma šikovnou pointřičku, když hned druhý den se Sára vrátila ke své nejoblíbenější disciplíně - "běh s vyrážením".
"Teta" Monika nás o víkendu opět zve do Dubečku. Určitě vezme foťák, takže, kdyby se něco povedlo, ráda nám to zase zdokumentuje, abychom se měli čím chlubit.

3.2.2008
 
Celý víkend byl pro naše mazlíky pracovní. V sobotu jsme se Sárou byly pozvány do Ondřejova. Sára potvrdila, že vše, co nijak nesouvisí s jejím životním přesvědčením - během, dělat sice může, ale s krajní nechutí. Tak např. aport. Astůrek zatím chudák poplakával doma, aby měli kluci: GS Terry, Nero a NOK Endy klid na práci.

V neděli jel Asťa s námi do Dubečku. Trošku jsem doufala, že když Arwen se Sárou nějakou pernatou přejdou, Astůrek ji dohledá a holky si pocvičí klid před pernatou. Astůrek sice brilantně dohledal, ale jakmile zjistil, že se blížíme se Sárou a Arwen, pomstil se za sobotu a pěkně holkám slepičky vypíchnul.

Lehce napravil dojem aportem atrapy zajíčka, což nám zdokumentovala "teta" Monika, abychom měli na stránkách nějakou novou fotku.


 

 


6.1.2008 

 

Konečně jsme se vypravili za gordony Z Wenytry  do jejich nového domova. Terrášek byl nadšený, že vidí Sárinu, ale Astora to, že vidí Terryho zrovna nenadchlo. Pár minut se snažil dát najevo svou nespokojenost s Terryho zájmem o Sáru, až se nakonec nevyslyšen rozhodl zakročit. Jak tak Terry probíhal za Sárou kolem Asti, dědek se natáhnul a čapnul Terráška za bok. Skončilo to 6 cm dlouhým škrábancem a vytrhanými chlupy. Přesto se podařilo nemožné - skupinové foto na louce. Terry se netváří po Astorově zásahu příliš hrdě, ale ještě neví, že na blížícím se Šampionovi šampionů(19.1.) získá druhé místo ve skupině.


   


                                                         

  "Kam zmizeli ti gordoni?!?  Že by našli nějakou zvěř? Hm, nic necítím...Tak, kde jsou?"
                                                       

 

25.12.2008

Na ranní procházku jsme si vyjeli do podhradí hradu Roštejna. Sára šlapala pěkně na vodítku a Gitano kroužil kolem nás. Zrovna když jsem chtěla "ukotvit" Gitu a pustit Sáru, ozval se cca 50 m od nás v houští řev, následně zaječení Gitana a ticho. Chvíli jsem napjatě naslouchala, ale ticho by se dalo krájet. Čekala jsem, zda zpoza houštin něco nevyběhne, hlavně Gitano, ale kde nic, tu nic. Když ani po zapísknutí Gita nepřišel, opatrně jsem začala nadcházet houštinu, abych zjistila, co se stalo. Za houštím pokračuje les a za ním prudký kopec nahoru se skalkami. Hned na úpatí kopce stál neohroženě statný muflon o požíral nějaké kořínky, Gitano na zemi neležel, takže jsme se vrátili a vyšli pomalu k autu. Po chvilce k nám od auta s očima "navrch hlavy" přiběhl Gitano...

Po zážitku s muflonem, jsme se odpoledne vypravili na pole. Najít vhodné políčko, kde bychom moc nerušili byla fuška. Konečně jsme našli řepkové pole, Sárinka natěšená. Jen jsem vypustila Sáru, vyšlo na horizont asi patnáctihlavé stádo vysoké. Sára se vyjímečně zachovala jako "rozená trailerka" a točila se pěkně na řepce, aniž by srnkám na vedlejším poli věnovala pozornost. Ale musím přiznat, že jsem po pár ladných otočkách vyměkla a Sáru stáhla. Vypravili jsme se na naše oblíbené pole u Pavlova... Ano, ano, je to to pole proslulé větrnými elektrárnami. Vítr je tam vždy, srnčí jsme tam ještě nepotkali, takže pro trénink dobré - Gitano má možnost pořádného rozběhu.

Pole u Urbanova, v levém horním rohu zrcátko srnky...                     Pavlov

 

 

 

 


 

24.12.2008

Na štedrovečerní večeři jsme se vypravili na Vysočinu. Hříbci už od rána netrpělivě sledovali balení dárků, krmení, pamlsků, bundiček a konečně i dek do pelíšků. Když jsme vše nastrkali do našeho autíčka, rozhodli jsme lehce unavit psy alespoň krátkou procházkou u Jevanského rybníka a aporty. Úderem třetí jsme byli na D1.

Hříbci se samozřejmě těšili na kocoury, kteří se před nimi z pochopitelných důvodů schovali. U večeře se chovali vzorně a trpělivě čekali na rozdávání dárků a jejich konzumaci:

 

 

    

 

 

 

 


 

14.12.2008

Začali jsme se připravovat na konec roku, tzn. na ohňostroj. Tedy ne, že bychom snad vyráběli či hromadně nakupovali zábavní pyrotechniku, ale začali jsme se připravovat na všechny ty příšerné zvuky s tím spojené. Jak už jsem zmínila v Gitanově charakteristice, je to pejsek citlivý, plachý až bázlivý. Už si vyzkoušel, že dělbuchy jsou slyšet v průběhu celého roku, ale jsou to spíše náhodné "šlupky". Na jeho konci však řada lidí neodolá a zkouší petardy zakoupené na Silvetstra raději v předstihu. Každý den tedy s Gitankem posloucháme CD s nahrávkami různých nepříjemných zvuků, zatím máme poměrně nízkou hlasitost, ale při prvním poslechu Gita "hvízdající" rachejtle neomylně rozpoznal a z pokoje odešel. Teď už mu nevadí, takže si budeme moci dovolit "volume doprava".

Tradiční venčení ve Voděradských bučinách

   

Gitano se snaží "dovalit" pořádný aport 

   

 


 9.12.2008

Opět jsme jeli do Roztok, tentokrát hlavně na návštěvu a štěňátka. Pejsek už byl v novém domově a holčičky řádily. Z bedny se ozývalo vrčení a pokusy o štěkot. Po jídle se šly, resp. byly přeneseny do venkovní bedny na venčení. Divoké hry pokračovaly a holky se dobývaly z bedny ven:

  

   

 


23.11.2008

 

Definitivně jsme opustili pole na Černém Mostě, kde čile pokračuje další výstavba, a jeli si zaběhat, chcete-li zahledat, do Roztok. Gitano se do toho opřel, vzpomněl si na předky a postupně se rozběhal na úroveň GQ. V běhu ho "nerušila" žádná zvěř a do konce ani letadla, která šla na přistání na letiště Ruzyně.

 

Fotky Gitana v akci bohužel nemám, protože nevlastním potřebné vybavení k zachycení Gitana jinak, než jako malou bílou tečku v dálce.

 

 

 

 

                             

 

 


 27.10.2008

 

Sychravé podzimní dny svádí k "ležinku" i "gaučinku", ale pokud vyloženě neleje, jezdíme na blízké pole, abychom propracovali systém hledání. Pokud dobře fouká, Gitano dokonce sám od sebe přestává běhat v kruzích a daří se mi ho bez velké námahy otočit proti větru. Bohužel, "naše" políčko Gitano prohledá za 10 minut. Když je příznivé počasí - tedy neprší a fouká vítr, jsou na poli roztroušeny skupinky pouštící draky. Gitanovi se už podařilo jednoho draka aportovat...Když je vítr slabší setkáváme se s milovníky modelů letadel na dálkové ovládání. Je až s podivem, že v takovém "provozu" ještě psi vůbec narazí na nějakou pernatou. Zřejmě půjde o naprosto otrlé městské koroptve, které jen tak něco nerozhází.

 

 

 

Já tedy nevím, pole -nepole, koroptve -nekoroptve, ale kdyby bylo po mém, kliďánko bych byla doma v teple... 

 

 

 

 

 


 

 

18.10.2008 - odpoledne

Po výletě jsme jeli za našimi kamarády na Rakovnicko, kde sídlí v krásném domečku z opuky, obklopeni koňmi (irskými tinkry, huculem a poníkem), psy (berňáčkem a dalmatinkou) a zatím jednou kočkou. Sára byla z koníků nadšená a Charlotce se pejsci také líbili:

 ...tak tady máme ty drzé pointry...... hurá na ně!!!

 

 

 

Charlotce se nejvíce líbil Astor, kterého bylo snadné doběhnou, ale kterého bylo nutné před jejím upřímným zájmem bránit.

 

                                                                           Astor se schovává u Matěje

 

Sára velmi brzy zjistila, že se dá prolézt ohradník a vypařit se. Gitano ji samozřejmě následoval a podařilo se jim strhnout i medvídka Barnabáše (Bernský salašnický pes), jehož nepřítomnosti jsme si všimli s notným zpožděním. Barny se na rozdíl od pointrů vrátil důstojně dveřmi.

Co to ten Robásek dělá?

 

Hele, tady je nějaká kočička...

 

Závěrem nutno podotknout, že všechna zvířátka přežila bez úhony a užili jsme si krásné odpoledne.


18.10.2008 - dopoledne

Vyrazili jsme na procházku s Hafany z Berounska (www.hafanizberounska.estranky.cz). Ráno jsme vycházeli za mlhy z Tetína. Všichni byli zřejmě hodně natěšení (a nebo jim byla zima?) a během pár minut jsme se ocitli na úplném konci skupiny, daleko za všemi. Měla jsem obavu, aby to Astor zvládl, ale výletu se účastnily dvě nastávající maminy, jedna mamča s kočárkem a červencové štěňátko českého horského psa Busty, tempo postupně povolilo a bylo nutné dělat častější pauzy.

Vyrážíme z Tetína

   

©www.balulabrador.estranky.cz

Gitano se takové akce účastnil poprvé a začátek byl poněkud náročný, lítal dokola a nedal se přivolat. Postupně se trochu uklidnil a pochopil, že si má držet nejen celou skupinu, ale i paničku. Největší radost mu udělalo malé jezírko u pramene na Kodě. S několika dalšími milovníky vody si šel zaplavat.

  

  ©www.balulabrador.estranky.cz

Další užasnou věcí byla pole, přes která jsme šli. Pointři si běh po nich náležitě užili. S kočárkem to vypadalo chvíli dramaticky, ale po té, co se zapřáhly holky pitbulky, jsme polní zkratku zvládli všichni.

  

 

Dvě malé bílé tečky v popředí jsou prchající pointři

Cestou nás čekala 2 překvapení: bábovička a mlsky pro pejsky a diplom za ušlápnuté kilometry.

  

©www.balulabrador.estranky.cz

  

©www.balulabrador.estranky.cz

Fotografie jsme si vypůjčili od labradora Balůa a jeho páníčků a Žufrikova teamu. Další foto naleznete na následujících odkazech:

Žufrik team » zde

Od Balůovců » zde

RR Aisha a panička » zde

Od Madly, Nikči a jejich páníčků »zde

Z fotoalba Arwenky   » zde a pak také » zde


 

 

 


 12.10.2008

Dnes měl Gitanek své 3. narozeniny. Oba dny jsme trávili v Jevanech a trénovali poslušnost a v lese aporty. Dnes si Gitano užil pořádnou hledačku na poli, která byla korunována úspěchem - našel hejnko koroptví. I po jejich vzlétnutí stál jak přibitý a notně opožděně se vypravil je hledat. Sára, která běhala v jiné části pole,narazila na početné hejno holubů -cca 50 kusů - a řekla si, že kdyby vlétla do takového hejna, tak už by to fakt bylo trapné... a vystavila.

Poslední dva měsíce se Sára zřejmě trochu začíná strachovat o mou přízeň a vehementně napodobuje Gitanovo chování. Samozřejmě ty "lepší" kousky - krádeže bot a likvidaci ponožek a prádla. No, fakt "roztomilá". Na to samozřejmě odpovídám ještě větší důsledností a nějakými drobnými fajnovůstkami, jako např. do obchodu, kam smí pejsci jde Sára sama a náležitě si to užívá. Dnes byla za vzorňačku u benzinové pumpy a dostala od tamní tety sušenku, kterou si samozřejmě vzala s grácií sobě vlastní: No, když teda jinak nedáte..., a pochopitelně až po té, co jí to panička dovolila, aby bylo zřejmé, že je rozhodně slušně vychovaná. Okolí bylo unešeno, všichni se po ní otáčeli a rozplývali se...Sára byla spokojená, takle nějak by si představovala odpovídající péči - výlety, zábava, obdiv.

 

                Gaučing v podání neviňátek Gitana a Sáriny, Astor se takových akcí  zásadně nezúčastňuje

       

                         

 

 


3.9.2008 

 

Na přelomu srpna a září jsme se na týden odstěhovali k "tetě Nadě"  z CHS Victoria Bohemis, abychom v době její dovolené, ke které ji rodina po několika letech přemluvila, hlídali dům a dělali společnost osmi pejskům. S hříbky a Trini, kterou jsme si s sebou vzali, to byla docela smečka. Naštěstí mě občas někdo přijel navštívit a při venčení pomohl. Venčení probíhalo ve skupinkách po třech pejscích. Ať jsem dělala, co jsem dělala, "rychlé" ranní venčení mi zabíralo 2 hodiny. Po krmení, odklizení misek, úklidu exponovaných částí domu,kotců a rychlém čaji jsem se propracovala k dalšímu venčení. Vzhledem k blízkosti trati - cca 100 m - probíhalo rychlé venčení na vodítkách. O to větší to byl šok, když jsem se při venčení jedné ze skupinek otočila a podél přijíždějícího vlaku se řítila Sárina. Sáře zabralo jeden den, než přišla na to, kudy se dá z domu vylézt do ulice.

                 Giobak, Duna, Hariana, Sára ♦        ♦Astor, Gitano, Sára, Enrieta, Hariana, Duna ♦                

 

Podobný "úspěch" jsem zaznamenala, když jsem Gitana zavřela do výběhu s holkama - irčankou Harianou a bretoňskou ohařkou Dunou. Než jsem došla po schodech na terasu, už tam čekal, po plotě a boudě totiž vylezl z výběhu a hurá na terasu. Ukázalo se, že nejjistější je Hříbky nechávat v bytě, kde se složili na gauči, nebo sledovali cvrkot z okna v kuchyni.

    ♦Giobak ♦                                ♦Sára, Shimo, Gita ♦                    ♦Hariana & Duna  ♦            ♦Důchodci na terase: Enrieta & Astor ♦

         

               ♦Hariana & Duna ♦                                      ♦Trini ♦                                     ♦Chief odpočívá ♦

      

 

Nebyla by to ani Sára, kdyby se jí nepodařilo postarat se o další adrenalinovou akci. Při ranním nedělním venčení se vracela ze svahu před domem. Už z dálky se mi zdála nějaká "ušpiněná". Když se přiblížila, ukázalo se, že z ní cáká krev a kromě hlavy je od krve celá. Sedmicentimetrovou ránu na noze jí nakonec sešili ve veterinární nemocnici v Libuši. Kombinace 12 pejsků, z toho jedné Sáriny, kterou bylo potřeba držet v klidu byla vražedná a už jsem se začínala těšit, až se všichni vrátí domů. Někteří pejsci byli jen na ubytování, takže postupně dům opouštěli a nakonec zůstala odpočinková partička Hříbci, holky irčanky a bretoňáci.

 

 

Gitano u tety v Roztokách na terase

 


21.8.2008 

Abychom se zase po dlouhé době dostaly se Sárou do zvěře, zúčastnily jsme se MJL v Dubanech u Pardubic. Los nás zařadil do skupiny, která vyrazila na pole, kde byli vypuštěni mladí bažantíci - takže zvěře by bylo dost. Začátek vypadal slibně: Sára vyrazila a během několika metrů vystavila bažanta. Postoupila, bažant vzlétl, padl výstřel a bažant dopadl cca 3 m před Sáru. Bohužel noc předtím pršelo a bažanti trošku namokli. Sárinka pochopila, že je to střelená slepička, a tudíž je třeba ji lapit a aportovat. Několik vteřin jsme sváděly boj s pošlusností. Nakonec jsme soutěž vzdaly.


4.7.2008

 

V době letních prázdnin obrážíme naše kamarády. Nevím, jestli se za chvíli nestaneme postrachem. Na jedné z prvních letních návštěv u přátel ve Vrbčanech Sářina "falešná březost" dosáhla stadia porodu, takže Sára lítala po dvoře a hledala vhodné doupě. Místo toho objevila pod hromadou dříví ježka, kterého vystavila i ohlásila. Tím přivolala Gitana, který se jal ježka aportovat. K velkému nadšení malé Anežky byl prohlédnut, zvážen a opět uschován do bezpečí. Astor mezitím využil našeho zájmu o ježka a začal krást koláče...

Další návštěva dopadla trochu hůře. Pobývali jsme u kamaráda Standy a čekali, až nám přivezou masíčko. Hříbci se mezitím kamarádili s fousky. Když přijelo správné auto, bylo nutné hříbkům i fouskům na chvíli, zabránit ve vstupu na silnici a zanechat je na zahradě. Bohužel někdo z hříbků (asi Sárina) se rozhodl, že to teda jen tak nenechá... Během 20 vteřin se  Sáře podařilo jednou dobře mířenou ranou, zničit kousek vrat 

O víkendu jsme poprvé navštívili naše kamarády z lesoparku, kteří bydlí ve svém novém domečku nedaleko Loun. Až na malé faux pass, kdy se Gitano rozhodl, že si některé části domu dobře poznačí, jsme to myslím zvládli dobře.

Za to v neděli, jsme se opět vyznamenali, zejména Gitano. Navštívili jsme "tetu" Ivu, abychom jí předali šátek na miminko. Gitano hned šel prohlédnout, jak se daří obyvatelům dvora a zahrady. Iva naštěstí neměla králíky ve výběhu, ale schovala je do králíkárny. To nás trochu uklidnilo a zřejmě otupilo pozornost. Během pár minut slyším Ivu: "Gitano si nese kuře!" A skutečně, podařilo se mu ukořistit zvědavého kohoutka, který "migroval" mimo výběh, kde narazil na italského "vrahouna" Gitana. Gita dostal kohoutka s sebou, aby mohl aport dále cvičit... Po zbytek návštěvy se už nic nepatřičného nepřihodilo a došlo i na pilování aportů - s atrapami.

Takže to máme:...ježek, koláče, vrata, počuraná kuchyně, kohoutek,... no, ještě nás pozvaly dvě kamarádky se svými rodinami. Nevím, nevím, jestli by si tuto aktualitu neměly přečíst předem.., aby věděly do čeho jsou.

www.camipozorice.wbs.cz)a její panička hledají domov pro zachráněného pejska Tima. Pokud znáte zodpovědného člověka, kterému chybí aktivní, roční pejsek, neváhejte ho o možnosti adopce informovat.


 

Tak, a máme tu léto. Ne, že bychom se poflakovali až tak vehementně, ale poslední měsíc se toho událo tolik, že jsme už nestíhali o té "smršti" informovat. Pravidelní příznivci našich stránek si nepochybně všimli drobných kosmetických úprav, které byly nezbytné, aby zbylo místečko pro našeho nového "hříbka". Jak jsme k němu přišli, by bylo asi na dlouhé povídání, ale vezmu-li to stručně: snažili jsme jednomu pejskovi najít nový domov a aktivnější život. Už, už to vypadalo, že máme vyhráno: potencionální páníček měl zkušenosti, statek, v blízkosti rybník - no, prostě idylka. Pejska si nakonec nevyzvedl a ani jsme mu nestáli za vysvětlení.

No, a začal fofr, trochu stresu, ale i legrace...Teď to udělám trochu napínavé a s detaily budu pokračovat příště.


17.5.2008

Po zkouškách vloh opatrně začínáme s aportem a malinko se "poflakujeme". Po ranní prochajdě v Jevanech jsme se vydali do CHS Aragaj (www.aragaj.wbs.cz)udělat pár aktuálních fotek štěňat. Pěkně povyrostla a "zakčněla". Psí kluky jednoznačně zaujal Astor a hned se jali následovat (nebo pronásledovat?) každý jeho krok.



    s Aslanem                 Alexem, Aslanem, Abbou              s Aslanem                                                                         s Aldanem
  


Na Sáru se mimínka vrhla v domění, že by u ní mohla najít nějaké mlíčko. "Simulované kojení" nesla Sára statečně, ale na nějaké důvěrnosti se štěňaty to rozhodně nevypadalo. Sára celou dobu čekala, kdy už se půjde na to pole ...

                        Aldan číhá na Sáru
   

13.5.2008

V chovatelské stanici Lovec z Gordonu (www.loveczgordonu.wbs.cz) naší kamarádky Markéty  se narodilo 7 štěňat - 3 fenečky a 4 pejsci. Rodiče jsou Markétina fenka Megi (Pegi z Podmaršovic) a Hagen (Flash vom Pinnower Moor - www.gordon-setter-welpen-vdh.de/Zuchtr%FCde%20Flash.htm).
10.5.2008

 

Sára už měla dost toho věčného pochybování o svých schopnostech a včera nám tedy ukázala jaké má vlastně vlohy: Typicky pointrovsky prohledávala terén, vystavila pernatou i zajíce. Za vzlétnuvšími koroptvičkami trochu poposkočila, takže byla umravněna píšťalkou. Nakonec získala 225 bodů a skončila v I.ceně. Tedy skončila ... teď to vlastně teprve začíná. Soudcovskou tabulku najdete v sekci Sára.

 
                  Nástup - tedy moment těsně před ním

                   

Nejlépe na zkouškách vloh pracovala bretaňská ohařka Augia z Mackovy hory.

                             
                            "Naše" střelkyně paní Ivana a Leo z Krzáku                           Augie s Naďou, která nás přihlásila 

                     
                                       
Augie v akci
         

Za fotografie děkujeme Veronice Horváthové, která patřila k týmu Lea z Krzáku alias Valdy.                                                                            

2.- 4.5.2008

Stejně jako minulý rok jsme vyrazily se Sárinou do Peruce na kynologický kurz pořádaný Českým pointer setter klubem. Se Sárou jsme pracovaly ve skupině, která trénovala field trial - tedy pracovaly jsme na systému hledání a klidech před zvěří. Zvěře byl dostatek, zajíců až nadbytek. Těšila jsem se na křepelku - možná i víc než Sára - a doufala, že snad konečně Sára pochopí, co po ní vlastně celou dobu chci - a možná někdy neumím jasně sdělit...po vystavení má zůstat v naprostém klidu.

V dalších skupinách pracovali aportech, vlečkách apod. a věřím, že na své si přišli i začínající lovečtí kynologové s nejmladšími pejsky. Počasí bylo hodně proměnlivé, takže jsme samozřejmě párkrát zmokli, ale to k tomu patří.

Večery jako tradičně patřily besedám s poradci chovu, prezentaci - tentokrát společnosti s loveckými potřebami Bracco a propracované přednášce o field trialu s videoukázkami typické práce jednotlivých plemen ohařů.


1.5.2008

První májový den jsme oslavili návštěvou tety Ivy a pointřice Cami a spolu s nimi se jeli podívat na psí miminka - anglické setříky z chovatelské stanice Aragaj www.aragaj.wbs.cz.


 

Na první návštěvně Sáru nejvíce zaujal výběh s morčaty. Nejdříve je vystavila, ale vzápětí ji zvířátka tak rozdivočela, že lítala kolem výběhu a štěkala. Astor nehnutě přihlížel a vyčkával, zda Sára nějaké morčátko nedostane ven, že by se o něj "postaral".



U setrů se strhla honička, na výcviku tu mají fenku Coru a tak spolu se Sárou a Cami vyrazily na benjamínka CHS fenku Callu.

 
       
        Panička jde zachraňovat               "Tak, koho si podáme teď?"     Sára s Aslanem (nebo Aldanem)

 

         
              Astor a Dera                            
Dera a Sára

   

Cami a Sára
   


24.4.2008


V sobotu 19.4.2008 se Sárina zúčatnila svého prvního field trialu a to ve Straškově (Litoměřice). Byla to spíše taková komorní záležitost, které se účastnilo 14 pejsků. Pro Sáru to rozhodně byla zajímavá zkušenost - běžela v páru s neznámým pejskem, zněla jiná píšťalka a ještě tam byli 3 rozhodčí. Ze začátku se moc nerozběhla, vůbec nevyužívala pravou část pole a klasicky: na pravé straně točila po větru. Přesto našla koroptve - asi tak potřetí v životě se s nimi setkala v poli - "ukázkově je vyrazila " a pak si ještě chtěla prohnat zajíce...

V neděli 20.4. v Lounech Sára zopakovala svůj "výkon", ale zaznamenali jsme nepatrný úspěch: Sára v 8. minutě vystavila koroptve, následně sice opět vyrazila..., ale běhala daleko - bohužel ty otáčky na pravou stranu - zase po větru.

No, tak místo bodů jsme spíše sbírali zkušenosti. Jsou sice pejsci, kteří vyběhnou na svůj první trial a hned zabodují..., ale to není náš případ. Rozhodně se však nějakých těch lepších výsledků předem nezříkáme.

Àpropos,aby Sára ukázala, že ví, co je to to "vystavení" a klid před pernatou, včera  brilantně vystavovala divokého holuba a jako tradičně - papouška Barušku. Je to holt holka šikovná.


13.4.2008

Po včerejším dnu se Asťa tvářil, že dál než před dům nepůjde. Tak jsme ho naložili do auta, zajeli si na kafíčko a sušenky, cestou nabrali Endyho s Trininkou a vyrazili do na prochajdu do lesa.

Šli jsme památkově chráněným územím, kolem obory s divočáky,kolem zurčícího potůčku, no,..."těžká romantika".

  
   

Hříbci si to také užívali lítali potokem, váleli Trininku, aportovali torzo srnky, Trini prolézala oky v plotě do obory...
 

 

Pokus o společné foto byl nemožný, takže jsme to museli naaranžovat a odstranit "rušivý element" Hádejte koho...

     


12.4.2008


Dnes, po téměř 14 dnech "ukrývání princezny" Sáry, jsme konečně mohli nasadit volnější režim. Pasovali jsme se do role početného doprovodu sedmiměsíčního českého fouska Cida na jeho první kynologickou akci: jarní svod štěňat loveckých psů pořádaného OMS Prahy 6, kde byli v přesile mimínci maďarských a výmarských ohařů.

                Kruh
•                               Měření •                         Kontrola zubů
           
        Hledají se P1...a? ...jsou tam! •           • O prohlížení intimních partií si Cid myslí
                                          své...a? ... jsou tam!•

           

Po svodu jsme využili místa konání - louka u Divoké Šárky a udělali malé kolečko. Sárina měla slíbeno i pole. Po malém odpočinku - projížďka po Praze (zapomněla jsem totiž píšťalku a Sára velmi dobře poznala, že píšťalka, na kterou se provizorně pískalo, není ta její a s povely trošku otálela.) - se Sáří dočkala. Byla vypuštěna do polí u Okoře, kde sice nebyly "slepičky", ale zajíci. Máme sice co pilovat, ale alespoň jedno malé plus - za zajíci se sice vybíhalo, ale po doslova pár metrech jí docvaklo, co ten hvizd znamená a zajíce nechala být.

 

Společné foto Cid, Sára, Astor
 


8.4.2008

Zdravíme všechny návštěvníky stránek. Chtěla bych touto cestou poděkovat našim kamarádům Veronice a Péťovi, majitelům internetového psího obchodu Dogs United (www.dogsunited.cz) za obětavost, čas a osobní i automobilové nasazení. Abyste rozuměli, díky tomu, že se nám Sárinka zase rozhárala, se venčíme na odlehlých místech, kamarádíme se výhradně s psími holčičkami, či hodně mladými pejsky, kteří "z toho" ještě nemají rozum. No, a předevčírem jsme byli dokonce na tak odlehlém místě, že jsme uvízli s autínkem v blátě. Pomalu se začínalo stmívat. Zatímco hříbci lítali kolem, snažila jsem se najít řešení a dovolat se pomoci. Osobně přijeli právě Veronika s Péťou a dračicí Judy (NOK). Hafíci měli radost z takové nečekané atrakce, jakou je večerní lítačka v křovinách, loužích a blátě. U Sáriny jsem určitě stoupla na žebříčku hodnot, když jsem zařídila, aby se místo nudného čekání na vyproštění auta mohla pobavit s kamarádkou. Po více než dvou hodinách různých variant jsme byli nuceni přivolat odborníky. Bohužel pro klasické odtahové auto to bylo příliš riskantní a musela nastoupit obyčejná lidská síla. No, nebudu vás napínat, ve 3 hodiny ráno jsme byli doma. Jako jediný následek jsme si naštěstí odnesli blátem obalené auto a Sára kašel.

 


31.3.2008

K odpolední procházce jsme se sešli s Endym a Trininkou a jejich páníčky. Sára s Trini si zase mohly po dlouhé době pořádně zařádit. Astor se při jízdě musel trochu uskrovnit, protože zadní sedadla v autě nepatřila jenom hříbkům. Hned za Prahou zahájil psychický a posléze i fyzický nátlak na své spolucestující, kterým nezbylo než statečně odolávat až do Jevan.


        Běh 3 x jinak - Triny, Asťa, Sára v akci
   




24.3.2008





Se stejnou intenzitou, s jakou se vrháme do práce, jsme ochotni i odpočívat



   



23.3.2008

Přeci jenom to dnes na jarní počasí nevypadalo. Hříbci se sice těšili ven, ale jakmile zjistili, že se chumelí, trochu znejistěli. Pookřáli až u pumpy, kde byli pozváni dovnitř a dostali od "strejdy" Boba tradiční sušenku.

Bylo téměř bezvětří, ale i tak se dalo zachytit srnčí a trošku posílit Sářiny "klidy" (i když zatím jsou to spíš takové neklidy). Sára v dolíčku u Černých Voděrad našla a vystavila srnku. Bohužel, jakmile srnka vyrazila, Sárina se nechala zlákat a pár metrů za ní popoběhla. Jaké to ale bylo překvapení, když se srnka najednou otočila proti Sáře a vyšla směrem k ní. Sárina okamžitě nasadila hru "roztomilé štěndo", což na srnku moc nezabíralo, a k žádné hře se rozhodně vyprovokovat nenechala. Když odešla, musela se Sára,
kterou se mi podařilo "zadaunovat", ještě přesvědčit, že srnka opravdu zmizela, povely - nepovely. Naštěstí byla do 2 minut zpátky
- za stálého klení paničky a výhrůžek. Přihlížející obyvatelé "Předvoděradí" ani nehlesli, poněvadž se zřejmě obávali, že své sliby stran přeukrutného konce pointřičky Sáry hodlám dodržet.

 
  

Po několika minutách prostných cvičení dostala Sára jěště jednu šanci. Jakmile bylo zřejmé, že s Asťou zachytili pach zvěře, vstoupili jsme do hlubin lesa a po několika minutách skutečně na zvěř přišli a mohli si zase zopáknout, co správně dělá Sáří holčička, když vidí srnku...vůbec nic.

                         
                              •
Dva pokusy vyfotit Sáru v pohybu•


Odpoledne jsme se nechali zlákat ke cvičení v Dubečku s gordony Z Wenytry (www.zwenytry.wbs.cz). Podmínky byly zase náročné: lehounký, sotva znatelný větřík a místy déšť se sněhem, před pořádnou chumelenicí jsme tentokrát unikli.

 
                            •Trénink za každého počasí, v pozadí Terra

Po dlouhé ranní procházce si Hříbek místo hledání dal pouze "procházku v řepce" a Sára si poprvé vyzkoušela, jak se dá poslouchat s elektronickým obojkem.

 


22.3.2008

Ráno jsme měli trošku težší vstávání, protože Asťovi nebylo dobře a celou noc jsme proběhali. Čerstvý vzduch na Konopišti Hříbka trochu vzpružil. Nebyl úplně v nejlepší formě, nechal se Sárou zlákat k soutěži "Kdo rychleji vyrazí bažanta", ale na začátku to vypadalo slibně.


   



15.3.2008

Abych Astorovi vynahradila ta příkoří, kdy on najde zvěř, já ho odtáhnu, Sárinka zvěř vystaví a je za borce, vyvezla jsem Hříbky na Konopiště s tím, že Asťa půjde na volno a tu práci si užije. Sáří začala ihned spontánně vystavovat kachny na rybníčku, takže jsem si ihned dělala naděje, že začíná dostávat rozum. Jen jsme vlezli do bažantnice, Hříbci to "zasekli" a nasávali. Okamžitě jsem očima prohledávala terén, a očekávala, že zahlédnu nějakého toho bažantíka. Až jsem se konečně podívala o 20 m dál a uviděla stádo srnek.

Celé se to pak trochu neslo ve znamení srnek, protože některé se od stáda oddělily a odkráčely různými směry, ale dočkali jsme se i těch bažantů. Astor přeci jen s tím větrem umí lépe, tak je měl už z 15 metrů. Sárinka si alespoň zase mohla procvičovat "klidy".


•Postupování à la Astor, bažanti se rozlézají do svahu, ale Asťa z nich nespouští oči a pomalu jde za nimi, v momentě, kdy na pár vteřin (a to doslovně) zastaví, mám šanci ho vyfotit



                                                                                          • Tak ukaž Astore to postupování



Je třeba ji pochválit, přeci jen je o malililičko klidnější. Hyperaktivita je však stále nejtypičtější vlastnost naší Sáří holčičky.


Ne všichni bažanti jsou ve svahu, aneb překvapení mezi stromy...

 

  • Tsss, já to dám taky z 15 m, když chci, to je toho. Pořád to říkám, je to o motivaci - neuměj mě motivovat


 


  


 

Závěr sobotního dopoledne patřil návštěvě oblíbeného obchodu Canino na Olšanském náměstí a doplnění zásob sušených pochoutek vyžadující pečlivý osobní, totiž psí výběr. Fotografie z nákupu nemáme. Ač jsou Hříbci v podstatě slušně vychovaní, v jejich oblíbeném obchůdku je třeba věnovat jim zvýšenou pozornost, a to hlavně v souvislosti s možným přečerpáním rozpočtu.


 
 

  « Hm, to je škoda, ještě je zavřeno... Jak si může Astor tak klidně spát?!  Místo aby hlídal, až půjde ta teta s klíčema... Jako já, z toho vchodu teda nespustím oči...

 






14.3.2008

Říkala jsem si, že než vrátíme fotoaparát, musím udělat také nějakou paparazziovskou fotku ze soukromí Hříbků. Takto to vypadá v pátek kolem 23. hodiny: po krátkém, intenzivním blbnutí (krátké, protože někdo z páníčků obvykle zasáhne), přeci jen dojde na uklidnění a dokonce i spánek...





8.3.2008

Vítání jara. Dopoledne jsme u benzínové pumpy na Zahradním Městě vyzvedli Míšu s Endym a frčeli na západ. Při příjezdu do Sv. Jana jsme si nemohli nevšimnout skupiny cca 15 lidí s přibližně stejným počtem psů různých plemen, která už měla v nohou cestu z Vráže u Berouna. Některé jsme rozpoznali díky internetovým stránkám. Početní převahu měli němečtí ovčáci, ridgebackové, retrívři, po dvou se sešli pitbulové, kokříci, pointři, v podstatě i knírači (počítám - li podíl kníračí krve v Endym) a po jednom měli své zástupce boarder colie, Jack Russel teriér v podobě Trini a Asťa zastoupil české fousky.

                   
Skupinka tedy velmi různorodá a rozhodně budící respekt. Pejsci, kteří se znali z minulých výletů, si spolu hráli, Endymu se podařilo na sebe několikrát svolat pěknou honičku a Sárina zájemcům vysvětlovala, jak má vypadat správná naháňka. Jejího výkladu se pravidelně účastnili kokřík Benji, kníračka Sára, Arwen a Gary, kterému tak ani nešlo o naháňku jako spíš o Sárinu. Za celou dobu se objevila jedna srnka, za kterou vyrazil jeden z ridgebacků a Arwen. Když to Sárina zjistila, rozběhla se také, ale vzhledem k tomu, že to hned Cita s Arwen na povel paniček otočily, dotáhla si Sárina svoje kolečko a smířila se s tím, že praktickou ukázku naháňky nechá na jindy.


Endy po boku Astora následuje Triny,       Žufrik si hraje s Balůem     Tara s paničkou Mel, Gary sleduje, jestli se
Citu a Bojara                                               ho ta hra také nebude týkat


Ostřílení dogtrekkaři nás vedli směrem na lom Amerika s pokračováním na Karlštejn. Přesto, že se snažili vybrat co nejjednodušší cestu, párkát nezbylo nic jiného, než vyšlápnout pěkně strmý kopec. Asťa to překvapivě velmi dobře zvládal. Před lomem Amerika, který ne a ne najít, jsme se s Balůem, kníračkou Sárou a jejich paničkami odpojili a mířili do Sv. Jana k autům. Jakmile jsme sešli z kopců, byla to už "šestikilometrová pohoda" po rovince. Asťa už měl lehce nepřítomný výraz, Sárinky s Trini a Endym lítali pořád do kopce a z kopce.


      •Astor čeká na pamlsek•       Sára by nejraději na nic nečekala           Endy čeká na Sáru•      
                         

          Setkání Hříbků a Majkyho•                             •Takto to setkání vidí panička Majkyho Jitka•
 

                                                    © Jitka

•Nejmenší členové výpravy to jdou "Pyrenejci" vysvětlit•  
                                                   
   
©Jitka

Asťa s Majkym po té, co odešla Sára


 

                
                                           
na následujících odkazech

Od Mel - paničky Garyho a Tary       mely.rajce.idnes.cz/Vylet_na_Karlstejn
The Best Of podle Monči & Arwen       arwen.rajce.idnes.cz/Vitani_jara_8.3.2008
Výlet optikou Ančí, paničky Žufrika   zufrik.rajce.idnes.cz/2008_03_Vraz-Karlstejn
Očima Majkyho a Jitky                 majky-pointr.rajce.idnes.cz/Karlstejn_08.03.08/#album

Od Katky -paničky ridgebacky City    arwen.rajce.idnes.cz/Karlstejn_8.3.2008_foto_od_Katky          


Až na pár paniček - fotografek - jsou tu všichni účastníci výletu
 

                   © Mel 




A jak "Vítání jara" viděli naši kamarádi...

Monča & Arwen   www.pitbullarwen.estranky.cz/clanky/akce-s-arwen/vylet-__vitani-jara__-8_3_2008
Jitka & Majky & Bojar   www.majky-pointr.estranky.cz/clanky/vylety/karlstejn-08_03_08

 


7.3.2008

 


V pátek dorazila Trinity, aby se zúčatnila akce "Vítaní jara" pořádané pitbulkou Arwenkou a její paničkou Mončou. Sára se jala jí okamžitě vysvětlovat hierarchii psí smečky, takže to byla chvíli divočina, ale pak došlo i na hry.
 
    


2.3.2008

Dlouho jsme přemýšleli, kam dneska vyrazíme, aby na nás nepadla nějaká větev. Gordonci se na Mělnicku věnovali cvičení, tak jsme si řekli, že nesmíme zůstat pozadu a jelo se na Černý Most. Vítr foukal pěkný, tak jsem zkusila vypustit Sáru na našem oblíbeném poli. Místy měl ale porost takovou výšku, že Sáru nebylo vůbec vidět (alespoň jsem si mohla představovat, jak krásně vystavuje). Takže jsme přešli do měkoučkého pole s řepkou. Nohy těžkly nabalujícím se blátem a Sárina se předvedla ve "vrcholné" formě:

                  Velmi daleké hledání, vyjádřena touha najít zvěř, 2x točí po větru.
                Ve 3. minutě vyráží koroptve, v 5. minutě vyráží koroptve.
Štve za-
                  jíce a je několik minut z vlivu vůdce.

...prostě taková nedělní idylka. Uklidňuje mě okřídlené:"Těžce na cvičišti,lehce...

      
   

P.S. Sárinka se vracela šťastná.



1.3.2008



Před příchodem Emmy jsme ještě vyrazili na rychlé venčeníčko do Voděradek. V našem bezprostředním okolí je to totiž samá schourka, nebo hodně staré stromy. Všude bylo ticho, lesem pronikal zpěv jediného  ptáčka. Proběhli jsme "naše kolečko" a šli se schovat k Šárce, Petrovi a Anežce (bažanty měli schované a kocoura Bobeše taky). Jen co se na stole objevil čaj, začaly padat kroupy.
                                        Astora zpěv zaujal... »
 
Už se těšíme na příští sobotu. Pejsek Majky (www.majky-pointr.estranky.cz) nás pozval na výlet do okolí Karlštejna, který pořádá pitbullka Arwen s paničkou Monikou (www.pitbullarwen.estranky.cz). Slibujeme, že už si půjčíme foťák, abychom to mohli zdokumentovat kvalitněji.


  "Jakejpak down, tam se určitě děje něco
    zajímavého.
To bych se na to podívala."
 

             
                                             

                                  "Hm,to bych neřekl. Nic nevidím."
                                                 
                
   

23.2. - 24.2.2008

O víkendu jsme se snažili pracovat. V sobotu jsme si dali oblíbený "trojboj" - Konopiště, Voděradské bučiny a Hostivařský lesopark. Cíl byl trochu primitivní: přivést Sářino hormony rozbouřené tělíčko k rozumu. Sára naštěstí svou pseudograviditu nijak zvlášť psychicky neprožívá a má chuť do práce. Zhruba 10 km před Konopištěm už s vytřeštěnýma očima sleduje cestu, jestli náhodou nezahlédne nějakého bažantího kohoutka či slepičku, a třese se po celém těle. Tento víkend jsme měli štěstí na vítr. Sára několikrát pernatou krásně vystavila a dokonce se ani nehnula po té, co vzlétla. Mezitím to bylo různé: od naprostého klidu, přes ošívání se, dvěma "korzujícím" slepičkám dokonce zazpívala. No, ale dál na tom klidu pracujeme.

Uznávám, že na tomto místě by nebyla marná nějaká fotečka naprosto nehybné, vystavující Sáry a přiznávajícího Astora, ale na to nám chybí ruce (a pravda, i foťák). Takže alespoň "mobilní" zdokumentování toho, jak hříbci po takové akci vypadají. Astor se na gauči normálně nevyvaluje, ale rád se nechá pozvat. Zatímco Sárinka "gaučink" skvěle ovládá a gauč umí beze zbytku využít.

        

 


16.2. - 17.2.2008

Hned v sobotu ráno jsme vyrazili na procházku do našich oblíbených Voděradských bučin. Ohaři byli nadšení, že jsou zase v pořádném lese. Tentokrát jsme nenarazili na žádného osamělého bažanta ani srnky, ale na divočáka. Zrovinka se domlouváme s Monikou na odpoledne v Dubečku, když jsem si všimla Asti, kterak míří celým tělem do cca 50 m vzdálených houštin. Sára se sice nepřidala, ale jakmile nás cesta zavedla nad houštinu a proti větru, po vzoru Astora zůstala nechybně stát a větřit. Jak tak koukám, vidím, jak z houštiny vybíhá "divočáček". Jako správné plaché zvíře naštěstí směrem od nás. Sárina sice neodolala a kousek popoběhla za ním, ale při vzpomínce na loňskou srážku (Sára běžela do lesíku, mladý divočák z lesíku a zhruba uprostřed cesty se v běhu srazili)se dál než na 15 m neodvážila.

 


To, že je Asťa ve formě, potvrdil odpoledne v Dubečku, kdy mladým, začínajícím psům jen tak mimochodem ukazoval, jakže má to vystavení vlastně vypadat. Při vlastním hledání už bylo vidět, že mu táhne na 12. rok. Občas se do toho dědek zabral tak, že neviděl, neslyšel a "zpřítomnil se" až s vystavením zvěře.

Sárina dvakrát narazila na zajíce. Poprvé kolem zajíčka zakroužila, ale po té, co vyběhl a byla zadownována, dokázala odolat pokušení ho pronásledovat. U druhého dokonce běželi se zajícem vedle sebe, než Sáře systém hledání velel otočku doprava (zajíc odbočoval doleva), až jsme s Monikou pochybovaly, jestli si ho vůbec všimla. Vzhledem k tomu, že chudák klopýtl o její šňůru, se chci ještě chvíli těšit z toho, že ho vzorňácky ignorovala.

 

"No, tak se teda koukejte, tady mám ten aport.

Takhle to vypadá z profilu...                 ...a tady máte en face."

   

 

Dnes ráno jsme se vydali omrknout stav pernaté po honební sezóně na Konopišti. Bažanti se povalovali v ložátkách na stráni (taky neděle poránu)a byli úplně ideálními "trenéry" Sářina klidu. V chudince pointří se to tedy pěkně rvalo. Tak ráda by "zařídila", aby bažanti lítali. A tak hezky by to uměla... Nakonec jí nezbylo nic jiného, než pomalu postupovat a v pravý moment se ani nepohnout. A bylo to hooodně těžké - kromě bažantů jsme potkali zajíce, srnky... No, po práci jsme skončili v Hostivařském lesoparku, aby Sára mohla to napětí vybít. A měli jsme štěstí - samí Sářini vrstevníci.

 
15.2.2008
 
Dneska se už konečně svezeme naším autínkem, které bylo na "liftingu". Žádné vyjížďky jsme nepodnikali, pokud nás gordonci s paničkou někam nesvezli - za což jim tímto veřejně děkujeme. Jakožto i Vincentově, Sářině i Astorově kamarádce Gině s paničkou, které nás operativně přemisťovaly.

Po dlouhé době jsme tedy cvičili v našem blízkém okolí, kde je sice místy hodně bujný porost, ale většinou s dostatkem bažantíků. Sárina klasicky předváděla, že nos by měla za 4 (tedy nejvyšší známku při zkouškách z discipliny "nos"), ale toho klidu před pernatou ne a ne docílit. Po třech dnech se stal zázrak: Sára v naprosto neuvěřitelné poloze vystavila bažanta a dokonce se ani nehnula po té, co se vznesl.
Už, už jsem se málem radovala, jakou že to máme doma šikovnou pointřičku, když hned druhý den se Sára vrátila ke své nejoblíbenější disciplíně - "běh s vyrážením".
"Teta" Monika nás o víkendu opět zve do Dubečku. Určitě vezme foťák, takže, kdyby se něco povedlo, ráda nám to zase zdokumentuje, abychom se měli čím chlubit.

3.2.2008
 
Celý víkend byl pro naše mazlíky pracovní. V sobotu jsme se Sárou byly pozvány do Ondřejova. Sára potvrdila, že vše, co nijak nesouvisí s jejím životním přesvědčením - během, dělat sice může, ale s krajní nechutí. Tak např. aport. Astůrek zatím chudák poplakával doma, aby měli kluci: GS Terry, Nero a NOK Endy klid na práci.

V neděli jel Asťa s námi do Dubečku. Trošku jsem doufala, že když Arwen se Sárou nějakou pernatou přejdou, Astůrek ji dohledá a holky si pocvičí klid před pernatou. Astůrek sice brilantně dohledal, ale jakmile zjistil, že se blížíme se Sárou a Arwen, pomstil se za sobotu a pěkně holkám slepičky vypíchnul.

Lehce napravil dojem aportem atrapy zajíčka, což nám zdokumentovala "teta" Monika, abychom měli na stránkách nějakou novou fotku.


 

 


6.1.2008 

 

Konečně jsme se vypravili za gordony Z Wenytry  do jejich nového domova. Terrášek byl nadšený, že vidí Sárinu, ale Astora to, že vidí Terryho zrovna nenadchlo. Pár minut se snažil dát najevo svou nespokojenost s Terryho zájmem o Sáru, až se nakonec nevyslyšen rozhodl zakročit. Jak tak Terry probíhal za Sárou kolem Asti, dědek se natáhnul a čapnul Terráška za bok. Skončilo to 6 cm dlouhým škrábancem a vytrhanými chlupy. Přesto se podařilo nemožné - skupinové foto na louce. Terry se netváří po Astorově zásahu příliš hrdě, ale ještě neví, že na blížícím se Šampionovi šampionů(19.1.) získá druhé místo ve skupině.


   


                                                         

  "Kam zmizeli ti gordoni?!?  Že by našli nějakou zvěř? Hm, nic necítím...Tak, kde jsou?"
                                                       

 

TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek