Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
Astor
Krum z Bartoně

ČLP/CF/53099

                                                                                    motto: Tak dlouho jsme smutnili po psím dědečkovi,
                                                                                                        až nám do života vstoupil Astor.


*2.4.1996 - 29.8.2010




Otec: Cil z Lukavecka  ČLP/CF/50919/95                                 Matka: Borka z Jeseně ČLP/CF/48924/92

bělouš s maskou                                                                                        hnědá
                                              
U - VZ - I.c.                                                                                             PZ - I.c.
U - Mem. F. Housky/VZ - I.c.                                                                       LZ - I.c.

LZ - I.c.
PZ - I.c.



S Astorem jsem se poprvé setkala za poměrně smutných okolností na začátku března 2007. Chovateli gordon setrů ho přivezla hlídka obecní policie po té, co na něj upozornili obyvatelé, jako na psa zapomenutého v zahrádkářské kolonii. Je tetovaný a majitel se jistě dobře dohledá. Popřáli jsme fouskovi hodně zdaru a já přes rameno utrousila, že pokud se nikdo nenajde, vezmu si ho já.

Majitele dohledat nešlo. Chovatelka zemřela před osmi lety a chovatelská stanice zanikla. Hned v pondělí mi volala kamarádka: "Vezmi si obojek a jedeme pro fouska." Dostal od ní vznešené jméno Astor a první koupel na nový začátek. Příšerně z něj slézala srst, takže už jsem se začala připravovat na fouskovskou alopecii. Naštěstí se ukázalo, že to chce jen dobré krmení a vitamíny. Když jsme ještě zaléčili zánět močového měchýře a dali do pořádku zvukovody, měli jsme Astora v celé jeho kráse. Ještě zhruba tři týdny jsme hledali Astorova páníčka, ale nikoho jsme neobjevili, ani nám se nikdo nepřihlásil.

První dva týdny si u nás Astůrek zvykal. Hlavně na přítomnost dalšího psa. Zřejmě měl vždycky páníčka sám pro sebe a tady nejednou pobíhala roční pointří puberťačka. Hned první noc o usínajícího fouse nechtěně zavadila a už poznala na vlastní kůži, že Astor je poměrně silný pes s bezvadným chrupem. Proletěla chudinka vzduchem z pokoje až do chodby. O tom, že máme co do činění s dominantním dědkem, nebylo pochyb. Několikrát se pokusil se mnou nesouhlasit a tomu nesouhlasu dodat důrazu i zoubky. Ale velmi brzy pochopil, kde je ve smečce jeho místo a že páníček má u nás vždycky pravdu, a když ji nemá...


 
 


Získali jsme bezvadného společníka, vytrvalého a houžavnatého psa, který nevynechá jedinou příležitost k dlouhé procházce - nejlépe v lese. Být mladší a mít větší chuť do aportu, byl by Astor takový "myslivcův sen": je schopen systematicky prohledat (a na svůj věk i poměrně rychle) terén, pevně vystavuje pernatou i srstnatou, je klidný po výstřelu, dobře dohledává..."ale ten aport, to už po mě fakt nechtějte". Z Astora si děláme legraci, že je spíše takový salónní typ, protože u všeho co dělá, působí prudce elegantně.



Na začátku května 2010 Astor prodělal první závažnější mozkovou příhodu a částečně ochrnul na pravou polovinu těla. Po malých krůčcích jsme se pokoušeli Astora opět rozchodit a rozjíst, protože mu částečně ochrnul i jazyk. Dělali jsme kratší a častější procházky. Snažili jsme se, aby byl u veškerého dění s pointry, takže s nimi vyjel do lesa či do terénu, vyšel s nimi kousek a pak se pomalu s dalším členem rodiny vracel k autu. V srpnu jsme měli pocit, že už je to vše zase v pořádku, když se jednoho rána Astor ráno probudil a nemohl vstát. S pomocí jsme ho zkoušeli postavit, ale bylo jasné, že měl další mozkovou příhodu. Snažili jsme se ho opět rozchodit, ale přestával mít chuť k jídlu. Krmili jsme ho vším, o čem jsme věděli, že mu chutná, ale vzal si vždy jen dvě, tři  sousta. 29.8. naposledy vyjel s pointříky do terénu a sledoval jejich dohledávku pohozené pernaté. Cestou do Prahy jsem si uvědomila, že se Astor dívá celou cestu z okna (většinou byl rád, že zalehl a spal). Astor velmi dobře vnímal vše okolo, ale jeho tělo už ho odmítalo poslouchat. Neudržel se na nohou, nemohl pít ani jíst. Z krásného,hrdého loveckého psa tu najednou byla bezmocná, naříkající hromádka. V podvečer téhož dne jsme se rozhodli jeho pozemskou pouť ukončit. Za půl roku by mu bylo 15 let.

 



© Lenka Svobodová, 2007

 

TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek