Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Sára z Mešinské hájovny
ČLP/POI/10169

*30.4.2006

 

ZV I.cena 225 bodů

PZ I.cena 283 bodů


                                                                                                                    motto: Kam čert nemůže, nastrčí Sárinu...




   

                               

Otec: Alf Pozořice ČLP/POI/9816/06                             Matka: Greta z Mešinské hájovny ČLP/POI/9536/06

                                                                
 
černobílá                                                                                    žemlová s náprs., znaky

Tituly: CWC, r. CAC, výb.                                                              Tituly: Interšampion, Šampion ČR, SR, BOB, 4xCACIB, 2xres.CACIB,
                                                                                                           5xCAC, res. CAC, SV Poznaň 2006 - V3

Zkoušky: MFT,NFT, FT solo, SZVP - I.c., PZ - I.c., ZV - I.c.                Zkoušky: U - VZ - II.c.,PZ - I.c., LZ - III.c


Když Vincent opravdu zestárnul, dozvěděli jsme se o Sáře. Dlouho jsme váhali, máme-li přivést starému psu štěně, ale nakonec jsme se jeli na Sáru podívat. Sára okamžitě věděla, koho si má začít předcházet. Na Vincenta zřejmě udělala dojem, dokonce se mu ani nechtělo odjíždět...Koneckonců, vždycky byl u psích dorostenek oblíben.

A tak jsme přivezli Sáru, jako 3,5 měsíční,velmi živou a temperamentní psí holčičku s malou vadou na kráse - křivou přední nožičkou. Následující rentgenové snímky bohužel potvrdili obavu veterinárních lékařů. Sára si svou živelností a zvědavostí jako docela malé štěňátko způsobila frakturu a poškodila růstovou štěrbinu loketní kosti. Prognóza byla špatná - loketní kost už prostě neporoste. Tak, a co teď?! Nožička se bude dál deformovat, bude o 15 cm kratší, bude spíše překážet...
 
Ortoped z naší veterinární kliniky měl řešení. Jednoduše řečeno, z loketní kosti bude zhruba v jejím středu vyjmut malý kousek, vzniklé místo vyplněno tukovou tkání a loketní kost bude růst do svého středu podél normálně rostoucí kosti vřetenní. Sáru jsme měli doma právě týden, a hned operace? Ale na váhání nebyl čas. Operace trvala zhruba hodinu. A nás čekaly náročné dny - udržet temperamentní Sáru v klidu. Jakmile jí zhruba po třech dnech přestlala nožička bolet, začala se jí "odpichovat" a její pohyb opět nabíral šílenou rychlost. Jako správné štěně si chtěla hrát s ostatními a hlavně běhat. Snažili jsme se ji nechat dělat vše, co bude možné, ale pořád jsme ji sledovali a byli ve střehu, abychom včas zabránili případnému úrazu. Navíc jsme se stali posedlými přeměřováním Sářiny nožičky, o kolik už zase dorostla, jak roste, roste vůbec?
 
Jak Sára dospívala a loketní kost vždy postupně srostla a bylo nutné stejný zákrok podstoupit znovu. Sáře bylo 5 měsíců a i tentokrát byla statečná. V 7,5 měsících jsme šli znovu. Nebylo to do třetice všeho dobrého, ale spíše náročného. Náročné na operování, na rekonvalescenci. Sára po operaci plakala tak, že nikdo nemohl v noci zamhouřit oči (sousedy nevyjímaje), utišující léky nezabíraly. Tak mi nezbylo, než uložit Sáru do auta a trochu ji "ukolébat". Zhruba do třetí hodiny ranní jsme jezdily po okolí Prahy a nad ránem na chvíli usnuly.
 
Sářina obvyklá živelnost se tentokrát nějak nedostavovala. Byla pořád ustrašená, nastavovala operovanou nožičku, schovávala se, nevzdalovala se ode mě dále než na 5 metrů. Začínala jsem si pomalu vyčítat, že jsem do toho vůbec šla: Neměla jsem jí přeci jen nechat s jednou nohou krátkou,vždyť spousta psů má jenom 3 nohy. Ale pointer se svojí vášní běhat...?




 
Se Sárou, stejně jako kdysi s Vincentem, jsme začali docházet do psí školy Ambra. Sára se něco naučí a snad si začne zase věřit. Šlo to pomalu. Učila jsem se si se Sárou hrát a podle pokynů instruktora nechávala Sáru vyhrávat. A snažila se ji rozběhat.


             

 
To, jak skvěle běhá, pak vzápětí předvedla na MFT Klapý. Po skončení všech běhů se před nástupem do auta venčila na kraji pole. Najednou, kde se vzal, tu se vzal - zajíc. Rychlost s jakou zmizela za horizontem od Sáry nikdo, včetně mě, nečekal - zřejmě ji inspirovalo sledování trialu. Naštěstí se téměř se stejnou rychlostí vrátila.

Sára běhá ráda. Několikrát se field trialu už zúčastnila, ale nepodařilo se jí zabodovat. Touží najít zvěř kdekoli a kdykoli a je ideálním pomocníkem při procházení vojtěšek před sekáním či při dohledávkách po honě. Na podzim r. 2011 složila Sára podzimní zkoušky a v lovecké sezóně téhož roku se zúčastnila 13 honů.


               

©Lenka Svobodová, prosinec 2007

 

TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek